Nikita  29. 5. 1994  -  13. 9. 2007

"Budeš - li kdekoli, a budeš - li naslouchat, najdeš mě vedle sebe..."

Jak to všechno začalo...

Byl to tehdá poslední prázninový den 29. 8. 1994. A mě se po 7letech škemrání, prosení, a otravování podařilo mamku přemluvit na pejska. Už od svých 5let jsem čtenářkou (teda tenkrát jen "prohlížečkou" a "čmáračkou") časopisu Pes přítel člověka, který mi začal kupovat můj děda. Toužila jsem vždy po německém ovčáku, krásné, silné, a oddané pracovní feně. Ale NO byl do pražského bytu moc veliký. Postupně mi začalo být jedno, jaké plemeno budu mít, hlavně že "to" bude štěkat, a mít 4 nohy! Souhlasila jsem dokonce i s jorkšírkem. Osud však už měl pro mne připravené štěňátko, a proto já tenkrát koupila Anonnci, a četla..... "Daruji fenku křížence, matka tibetský terier, otec špic. Praha -řepy, truhlářství ul. 5.máje". Neváhala jsem ani chvilku, a zavolala, zamluvila, domluvila...jsem si, že si pro prcka přijedu! Byl to ten nejšťastnější den v mém životě! Budu mít pejska! Vlastního pejska!!! A tak vlastně začalo těch nejkrásnějších 13let. Niki, Nikita, Brutální Nikita - původně však Miki, mě naučila vše, jak odpouštět, co je, a co není v životě důležité, jak porozumět všem zvířatům, zodpovědnosti... A právě pro to, že mě tak krásně vše naučila, bylo její poslání splněno, a měla odejít, ještě však chyběla nejtěžší zkouška, a tou byla oddanost, zodpovědnost, a síla. Nikitka vážně onemocněla cukrovkou, a oslepla. Nicméně se nepřestala radovat z našeho společného života. Nepřestala bojovat, a já jsem jí v tom boji pomáhala. Za víc jak 3roky nemoci jsem se od ní nevzdálila ani na jeden den (ani to nešlo, každé ráno jsem jí musela píchat inzulín). Celá její léčba mě stála víc jak desetitisíce korun, a píši to pro to, že bych dala klidně tisíckrát víc, jen kdyby se mi moje Nikita uzdravila. Ale dny se krátily... Strávila je v nejměkčím pelíšku, přikrytá nejteplejší dekou, a hladila jí nejmilovanější ruka. Dostala nejoblíbenější mňamky-piškotky. Když pak 13. 9. 2007 dopoledne přišel epileptický záchvat, jako reakce na selhání jater a ledvin, a celkové selhávání, nebylo už na co čekat... Nikitka mi navždy usnula v náručí....

Díky Nikitě jsem totálně propadla fousatému, chlupatému a bílému šílenství.

Nikita byla díky tomu, co vše dokázala, skutečná legenda, pes, na kterého se nezapomíná...

Tři dny

Martin Scott Kosins

Pokud jsi někdy měl rád nějaké zvíře, pak máš ve svém životě tři dny, na které nikdy nezapomeneš.

Ten první je šťastný a blažený den, kdy sis přinesl domů nového kamaráda. Mohls strávit spoustu týdnů volbou druhu. Mohl ses vyptávat na názory mnoha veterinářů a dlouze pátrat po chovateli. A nebo, možná, ses v jediné letmé chvilce mohl rozhodnout pro nějakého bláznivku z útulku, protože cosi v jeho očích ti dosáhlo až do srdce. Ale když sis vyvolené zvířátko přinesl domů a koukal se jak všechno zkoumá a vyžaduje své místečko v tvém obýváku nebo v předsíni, a když přitom poprvé cítíš jak o tebe třeba zavadí, vštípí ti to že sis přinesl tvora s čistou láskou pro spoustu let.

Druhý den přijde o osm, devět, nebo deset let později. Je to den jako kterýkoliv jiný. Obyčejný a ničím výjimečný. Ale přijde překvapující okamžik, kdy se koukneš na svého dlouholetého kamaráda a spatříš věky, tam kde jsi dřív viděl mládí. Spatříš pomalý a uvážlivý krok, tam kde jsi dřív vídal energičnost. Spánek tam, kde dřív byla aktivita. Takže začneš svému kamarádovi přizpůsobovat jídelníček, můžeš mu přidat prášek nebo dva do jídla. A narůstá v tobě strach z blížící se prázdnoty. Tyto nepříjemné pocity budeš mít dokud konečně nepřijde Třetí den.

A v tento den, když se tvůj kamarád a Bůh nerozhodli pro tebe, budeš ty kvůli svému životnímu kamarádovi vystaven svému vlastnímu rozhodnutí, povede tě přitom tvoje duše. Nejhlubší. Ale ať už zvolíš jakoukoliv cestu, tvůj kamarád tě nakonec opustí a budeš se cítit sám jako jediná hvězda v temné noci.

Jsi li moudrý, necháš slzy volně téct, tak často a tak hojně jak budeš muset. A obyčejně zjistíš, že málokdo z kruhu tvé rodiny či přátel bude schopen pochopit tvůj zármutek, nebo tě utěšit. Ale jestli jsi své zvířátko opravdu miloval, staral se o něj v té spoustě radostných let, najdeš jeho dušičku, menší než je třeba tvoje, bude se zdát že tě doprovází v osamělých dnech, které přijdou. A ve chvíli kdy to nejméně čekáš, ucítíš jak o tvou nohu něco lehounce zavadí. Pohlédneš na místo, kde tvůj drahý, možná nejdražší kamarád lehával - a rozvzpomeneš se na Tři významné dny. Vzpomínky budou možná bolestné a přinesou ti bolest do srdce.

Jak jde čas, bolest přichází a odchází, žije vlastním životem - odvrhneš ji nebo přijmeš může tě to pak splést. když totiž bolest odvrhuješ, skličuje tě. Když ji přijmeš, prohlubuje tvou duši. Tak jako tak pořád je to bolest.

Ale přijde, ujišťuji tě, den čtvrtý. Láska tvých přátel s tebou totiž zůstává, to nemůže nic změnit. Láska, kterou sis zasloužil. Odkaz lásky přátel, kteří nás opustili. Je jenom tvoje. Je to láska která umožní abyste se znovu setkali. Láska která přemůže všechno. Ta láska je totiž Duhový most.