Arleta Hafies "Arí"


Arletka je klasická představitelka knírače německého typu. Srst je hustě čistě bílá, hrubá, na hřbetě až drátovitá. Menší a žádoucí kohoutková výška, lehčí kostra, mírně delší bedra, správná hlava. Ucho lehčí, ale správně nesené. V povaze je velice temperamentní, ostřejší, nedůvěřivá k cizím osobám. Vytrvalá, učenlivá, lehce ovladatelná

Jak to všechno začalo ...

Štěňátko bílého knírače jsem měla vyhlídlé už dlouho (bylo to asi nejpodobnější, a nejdostupnější plemeno, co byla Niki), jen jsem pořád váhala, jestli by ale Nikita snesla ve svém špatném stavu nějakého "vetřelce". Ale pro jistotu jsem si v červenci uložila telefonní číslo na: "prodáme štěňátka - volné 2fenky". Čas plynul, a číslo bylo skoro zapomenuto. Však v den, kdy se rozhodla Nikitka navždy odejít, a při pocitu naprosté prázdnoty, snad i zoufalství, jsem zkusila na 2 měsíce uložené číslo zavolat... "Dobrý den, máte ještě volná štěňátka - fenečky? " Na druhém konci se ozvala velice příjemná paní, která mi sdělila, že volné jsou ještě poslední fenečky. Trochu přiškrceným hlasem jsem řekla, že mi právě umřel pejsek, a že bych chtěla co nejdříve nového (dnes toho ani trochu nelituji, všem doporučuji!), tak kdy že bych se mohla na štěňátka přijet podívat... Dostala jsem pár informací o ChS, a webových stránkách, a že by ta moje vyvolená mohla být ta s červenou mašlí - Arletka. Nemohla jsem se dočkat dalšího dne, kdy byl domluven další telefonát, na upřesnění schůzky. Mezitím jsem si poctivě nastudovala informace o rodičích, všech štěňatech, i ChS Hafies. V pátek bylo vše dohodnuto... "Přijeďte v sobotu odpoledne, a štěňátko si už budete moct vzít" Byla jsem v tu chvíli tak šťastná! "...a kolik si mám vzít s sebou peněz...?" Upřímně řečeno, tento "malý "detail mne absolutně nenapadl, ani nezajímal, kdybych v tu chvíli slyšela - 20 000Kč, bylo by mi to jedno. A v sobotu se jelo... z Prahy až do Zlína. Tam nás čekalo velice milé přivítání "páníčků" i psí maminky. Vše bylo jak vystřižené z časopisu. Štěňátka čisťoučká, voňavá, s baculatými bříšky, a všichni nás šly radostně vítat. Hned jsem hledala podle červené stužky "tu mojí". Byla nádherná.... Po příjemném odpoledni u manželů Jandových, vybaveni granulkami, kupní smlouvou, a všemi náležitostmi, jsem se rozloučila s ostatními štěňátky, i mamkou Sendou (té jsem samozřejmě tajně pošeptala do ouška, že se o malou Arletku nemusí bát, protože u mě se bude mít dobře), jsme nasedli do auta, a rozjeli se zpět - teď už - domů. Od první chvíle, co je Arletka se mnou, je to to nejhodnější štěňátko... První noc spala u mě (no to jí bohužel už zůstalo...), nikdy nic nekousala kromě svých hraček..., čůrat na podložku doma snad už uměla..., celé venčení venku začalo už ve 4měsících, a od té doby žádná "hanba" doma nebyla. Arletka je zkrátka můj malý andílek, kterého mi poslala Nikita tam ze zhora..., a jí vím, že kus ní je v ní....................

A i když se někomu zdá že Arletka není přesně podle měřítek všech těch šampiónů, pro mě je jednička...!

A jak to pokračuje...?

po všech těch úspěchách s Nikitou jsem se samozřejmě i trochu bála, aby Arletka neby tak trochu "hloupá", a přeci jen se něco naučila. Ale už po pár dnech "doma" ze mě všechen ten strach opadl :-) V prvním týdnu u nás ne naučila -sedni, pac, panáčkování. Ve 4 měsících uměla slalom, přivolání ke mně, i k noze, odložení, lehni, otáčet se dokola, chodit po zadních... Touha učit se stále novým věcem jí vydržela, a tak jsme v 10ti měsících začaly trénovat agility, kde jsme si "nasadily vysokou laťku". Arleta je lehce ovladatelná, ochotná učit se, má "drive", a energie na rozdávání :-) Většinou jsem to já, kdo jaksi nestíhá... Máme velké plány. Jaké? Dotáhnout to třeba až na mistrovství světa!

A co výstavní kariéra...?

Arleta splňuje všechny základní požadavky pro zařazení do chovu. vyhlídky na "interšampiona" však nejsou až moc reálné, a to díky povaze, a vůbec celkovému přístupu za strany Ari k celému procesu vystavování... Výstavy považuje opravdu za nutné zlo, stát, čekat, česat se...

Když zasáhne osud...

...ano, asi to tak opravdu mělo být...Na Silvestra 2011 jsem zjistila, že Arinka má cukrovku...Ani včasná diagnóza a následná kastrace situaci nezachránila, a tak jsem se vrátila zas do toho inzulínového kolotoče...Z Arinky je teď cukrová žížalka, můj bílý andílek, který se raduje z každého dne. Agility dělá už jen rekreačně. Přestat z tréninky jsme nemohly, protože Arinka agi miluje, a je to to jediné pro co žije... sport.

Arinka v květnu 2014 prodělala náročnou operaci vyhřezlé meziobratlové plotýnky... Vše proběhlo naprosto bez komplikací, Arinka se po 6ti týdnech zotavila, a cukr se nám daří úspěšně držet na spodní hranici. Tímto také moc děkuji za velice profesionální přístup MVDr. Hnízda z Animal Clinic, smekám před jeho prací, a děkuji za záchranu a včasnou operaci... Dále pak "naší" paní veterinářce Zoře Urbanové z veteriny Břevnovská, za konzultace, a "rodinný" přístup...

...o tři měsíce později...

vypadá to, že vyhřezla další plotýnka... nadále rehabilitujeme, jsme v klidu, a modlíme se, aby Arletka na další operaci nemusela... :-/